fbpx
MENU

Z klacků, které mi házeli pod nohy, jsem si postavila žebřík

Monika Zechová, majitelka úspěšné zahradnické firmy z Havířova, práci na zahradě jako malá nesnášela. Dnes si den bez hrabání v hlíně nedokáže představit. Když je potřeba, vezme do ruky rýč a jde společně se svými kolegy upravovat záhony. Jaká byla její cesta za prací, kterou miluje? Jak se vyrovnala se zradou od společníka a posléze manžela, který ji opustil?

 data-srcset

Během pěti let se Monika Zechová dokázala prosadit v oboru, který je především doménou mužů.  Její firma Mova se zabývá kompletní realizací zahrad na klíč.  Od návrhu, prvních terénních úprav až po finální setí trávníku.  Mezi časté zakázky patří rekonstrukce starých zahrad i rizikové kácení stromů. Firma má ve svém porfoliu i budování zahradních jezírek, stavění suchých zídek, instalace pochozích chodníčků.

 Její dvě dcery ji inspirovaly k založení dobročinného projektu Pro lepší dýchání dětí. „Holky tehdy chodily do školky a já zjistila, že spousta dětí nejenže nepozná nejznámější stromy, ale že neví, jak se stromky sázejí. Tak jsem jim to chtěla ukázat a při tom přidat do betonového Havířova trochu zeleně.“ Na vlastní náklady každoročně v havířovských školkách vysadí několik stromů a představí dětem zahradnické povolání.

Inspirujte se příběhem energické ženy na volné noze, která se nevzdala ani po pádu na dno.  Dnes je opět v plné síle, připravena na další rozvoj firmy.  Svoji cestu za snem popisuje takto:

Krkolomná cesta za prací, kterou miluji

Chtěla jsem být kriminalistou, soudním patologem. Nikdy jsem si nemyslela, že mě budou jednou živit zahrady. V dětství jsem byla do zahradničení nucena, práce na zahradě se mi příčila. Teď se ptám maminky, proč mě nedali na zahradnickou školu.  Byla bych šťastná mít střední zahradnickou a taky vysokou.  Oslovování „paní architektko“ bych si užívala, určitě bych ho lidem nevyvracela.

Moje předešlé zaměstnání? Kuchařka, prodavačka i manažerka

Vyučila jsme se v oboru stravování, kuchařka s maturitou. Pokud je pro koho vařit, je pro mě vaření radost a vášeň. Před tím, než jsem se pustila do podnikání, jsem pracovala téměř 14 let pro Tesco. Nejdříve jako prodavačka, posledních pár let jako manažerka, která měla na starosti budování nových poboček Tesca po celé ČR a SR. Práce mě moc bavila, mám ráda, když za sebou vidím výsledky. Po narození dětí jsem s tím ale musela skončit.  Dojíždění a práce daleko od domova nešla skloubit s rodinným životem. Navíc manžel v té době nastupoval do nového zaměstnání a já jsem mu chtěla být oporou.

Jděte za svým snem. Je lepší to zkusit, i kdyby to nevyšlo, než mít výčitky, že jste to nezkusili

Prestižní zaměstnání, které mě bavilo, jsem vyměnila za nejistotu podnikání

Musela jsme se rozhodnout, co budu dělat dál. Mohla jsem nastoupit zpět do hypermarketu a být zavřená 12 hodin denně v kovové budově bez slunce, nebo přemýšlet a poohlédnout se po něčem jiném. Pomohla mi jedna zvláštní noc a jeden sen či možná jakési vnuknutí, návštěva anděla. Zdálo se mi o zahradách … ráno jsem o tom řekla mámě, a ta mi rovnou řekla, ať se podívám po nějaké škole. Pak jsem si splnila jsem i další sen. Výsledkem je, že zahrady tvořím už pět let ve své vlastní firmě.

Co na své práci miluju?

Baví mě tvořit, z ničeho udělat krásu. Baví mě vnášet lidem do života pohodu a dělat jim den pestřejší, pozvat je ven do jejich zahrady. Těším se z toho, že je to samotné těší, a miluju jejich   úsměvy a radost. Ráda lidem otevírám oči, učím je, jak na zahradě pracovat s představivostí, a nakonec je vedu k tomu, aby si zahradu užívali, sami na ní pracovali, měli kontakt se zeminou a rostlinami.

Bez podpory babiček bych firmu neměla

Mou největší podporou byla maminka, které mi půjčila peníze na studium a pomáhala s dětmi. To samé mohu říct i o mojí úžasné tchýni, jsou to dvě ženy, bez kterých bych nebyla tam, kde nyní jsem. Pravdou je, že hodně lidí, včetně mého muže, bralo můj nápad jako rozmar, výmysl, nevěřili mi. Manžel pomáhal hlídat děti, v té době jsme rekonstruovali dům, byla to těžká doba, děti byly malé, rekonstrukce velká, já začínala podnikat…  bohužel náš vztah to nevydržel. Manžel odešel.

Začátky podnikání byly těžké

V peněžence jsme měla 10 000 Kč, nicméně první zahrada byla na dohled. Podnikat jsem začala s kolegou, který zajišťoval práce a já zakázky, naceňování, plánování zahrad, marketing, účetnictví. Musela jsem se naučit rozpočtovat, vidět vše pohledem architekta a realizátora zároveň. Umět se vcítit do zákazníka, vytáhnout z něj, co vlastně chce, psychologie nesměla chybět. Prožila jsem spoustu bezesných nocí, trápení a pláče, výčitky manžela, že nejsem doma. Odměnou za to všechno byl úsměv a slovo děkuji od zákazníků. Začali jsme vydělávat a ten pocit, když si vyděláváte něčím, co vás naplňuje a baví, je moc příjemný.

Podnikání mě stálo manželství

Po třech letech v podnikání mě můj kolega a pracovní partner opustil, za ne příliš fajn podmínek, a já vlastně začínala podnikat od začátku. Jediné, co jsem měla nastartováno, bylo to, že jsem měla zákazníky, kteří věděli, že firma je poctivá, že děláme práci s radostí a jak nejlépe umíme. V této době ode mě odešel i manžel, takže to byl opravdu výživný rok. Zůstala jsem sama na dům, na firmu i na děti. Stálo mě to hodně úsilí, abych se vším nepraštila a nešla někam za kasu.  Když ale děláte práci srdcem, nechcete se toho vzdát kvůli dvěma chlapům. A tak jsme se pomalu začala zase šplhat nahoru, klacky, které mi padaly pod nohy, jsem použila k tomu, abych si stavěla na žebříku příčku po příčce a šla vzhůru.

Pomohli mi lidé kolem mě

Velkou oporou pro mě byli tehdy moji zaměstnanci Táňa, Olda, Patrik moje dvě úžasné kamarádky Adéla se Zuzanou, a samozřejmě rodina. Podporovali mě psychicky, dokázali mě nastartovat. A věřte, že to bylo někdy opravdu těžké.

Jak skloubit práci a děti, když chybí partner?

Holčičky jsou už větší, starší Kristýnka má devět let, Anetka je mladší o rok a půl.  Jsou víc a víc soběstačné a samostatné, učím je tomu. Musíme umět vše naplánovat a skloubit dohromady: školu, práci i legraci. Dětem se věnuji nejvíce o víkendech, které si nechávám volné. V této chvíli to je v práci tak, že si mohu dovolit odejít dříve nebo si udělat home-office a zaměstnanci pracují sami. Hodně mi pomáhá maminka a tchýně, ty děti zkontrolují, odvedou do kroužku a zabaví, než přijedu z práce.

Monika Zechová
Monika se svými dcerami

Jak to funguje ve firmě?

V této chvíli zaměstnávám tři lidi, fungujeme jako malá rodinná firma. Mám ráda, když vládne dobrá nálada, když se zasmějeme vlastním chybám a taky se vzájemně pochválíme. Máme se ve firmě rádi a vím, že se můžeme jeden na druhého spolehnout a taky se na sebe obrátit o pomoc.

Se zaměstnanci mě spojuje přátelská firemní kultura i časté teambuildingy

Každý člověk ve firmě ví, co má dělat, každému jde něco jiného, a když se přijede na zahradu, všichni se vrhneme na svoje. Já zajišťuji komunikaci se zákazníky a celkový dohled nad zakázkou. Pracuji na každé zahradě osobně a mám ráda, když mám přehled a mohu zákazníkovi celou realizaci popsat. Lidé to oceňují. Spousta zákazníků si nás cení za to, že jsme prima parta, že se umíme zasmát, i když už jedeme z posledních sil.

Scházíme se i mimo práci. Pořádám grilovačky, vánoční večírky. Letos jsme dokonce byli i na krátké zimní dovolené.

Dopředu mě ženou motivační citáty

Mám spoustu hesel, měním je rok od roku a píšu si je do diáře. Moc ráda vzpomínám a všechny diáře od začátku svého podnikání mám schované a ráda si v nich listuji.

Letošní heslo je: „Chyby jsou důkazem toho, že se snažím, a cestu buď najdu, nebo si ji udělám.“

Mým největším úspěchem je to, že firma stále funguje, že jsem to nevzdala. To, že lidé o nás vědí, že o nás mluví pozitivně. Mají nás rádi.

Minulost je za mnou, realizace dalšího snu předem mnou

V této chvíli jsme ve stádiu dalšího rozvoje firmy.  Vyhrabala jsem se z pracovních i soukromých problémů. Můžu zvednout hlavu a jít dál.  Teď, když jsem sama, si splním svůj další sen. Oslovil mě investor a já budu mít něco, po čem už tajně čtyři roky toužím. V dubnu 2020 chci otevřít malé zahradnictví, pěstovat si vlastní rostliny, vést poradnu pro zákazníky, pomáhat jim samotným se naučit, jak se starat o zahradu i o přírodu.  Obavy jsou samozřejmě velké, veškeré rozhodnutí je na mně. Nemám za sebou manžela, který by mi řekl: „Drahá, to dáme“.  Naštěstí mám za sebou přátele, a dokonce i zákazníky, kteří mi drží pěsti a fandí.

Co bych poradila těm, kteří váhají se změnou?

Jděte za svým snem. Je lepší to zkusit, i kdyby to nevyšlo, než mít výčitky, že jste to nezkusili a trápit se tím do konce života. Já se ve 40 přihlásila na Mendelovu univerzitu, udělala jsem jeden semestr a pak musela z rodinných důvodů skončit. Přesto jsem ráda, že jsem to zkusila, a věřím, že se tam ještě jednou přihlásím. U mého pracovního stolu stále visí imatrikulační list. Vždycky, když jsem unavená a otrávená, kouknu na něj a pochválím se.  Úspěch i neúspěch se týká nás všech a rozhodně se nenechejte odradit ostatními. Zvláště ne lidmi, kteří v životě sami nic nedokázali a jen umí radit a kritizovat. Také nesmí chybět velká trpělivost, empatie a vstřícnost, i když často víte, že jí zbytečně plýtváte.  Jak napsal Kurt Cobain v dopise na rozloučenou „Je lepší shořet, než vyhasnout“.


Autor článku

Monika Zechová

Monika Zechová

Monika Zechová, workholička milující práci na zahradě a svoje dvoje dcery. Ve volném čase ráda tvoří rukama nebo si přečte zajímavou knížku. Její firma Mova zahrady působí především v rámci Slezska a Severní Moravy.

Podobné články

Psychologie fontů jako magnet na ideální klienty
Háčkovaný svět kabelek Lucie Juskuv
Jak překonat strach z podnikání ?

Komentáře k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlášením k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů.