fbpx
MENU

Jak mluvit s dětmi o smrti

Děti na pohřbu

Když vám v dospělosti ze života zmizí blízký člověk, protože umřel, je to šok. Je to ztráta, kterou vám nikdo nenahradí. Ani dospělí si často s úmrtím milovaného člověka nevědí rady. Netuší, jak se s bolestnou ztrátou vyrovnat. Okolí se často snaží o marnou útěchu. Hledají na internetu odpověď na otázku „Co říct někomu, komu někdo umřel.“Ještě těžší je to v případě, když se s umíráním a smrtí setká dítě. Jak mluvit s dětmi o smrti? Vzít, nebo nevzít děti na pohřeb? Na tyto a další otázky odpovídá Barbora Racková, terapeutka neziskové organizace Vigvam, která pomáhá pozůstalým vyrovnat se se zármutkem.

Jak mluvit s dětmi o umírání a smrti?

Ve své praxi se Barbora Racková setkává s tím, že se rodina snaží děti držet od umírajících stranou. O umírání se před dětmi nemluví, ani když jim umírá třeba jejich milovaný dědeček. Jak sama říká, není to nezbytně nutné. „Dejte dětem prostor na rozloučení s umírajícími, které měly rády. Děti nepotřebují znát všechny detaily, řekněte jim nejdůležitější základní informace a pak jim nabídněte, že se mohou na cokoliv zeptat. Když položí otázku, buďte k nim upřímní. V případě, že dítě chce umírajícího navštívit a toho návštěva nevysiluje, dopřejte jim vzájemný kontakt, aby si mohli užít zbývající čas.“

S terapeutkou neziskové organizace Vigvam jsme si povídaly o dalších tématech souvisejících s vyrovnáváním se se smrtí u dětí.

Mluvte s dětmi o smrti

Kdy je dobré začít s dětmi mluvit o smrti?

Vhodný věk vám neřeknu, záleží na zralosti konkrétního dítěte, pro mě je vhodný věk, když se dítě samo začne ptát nebo když slyší toto téma a zaujme ho. Děti můžete seznámit se smrtí i pomocí knížek. Velký výběr má nakladatelství Cesta domů. Pro dnešní generaci dětí jsou možná přirozenější a lukrativnější filmy jako je Coco, Hodný dinosaurus, Lví král, Hotel Transylvánie, Harry Potter, ale i klasická Červená Karkulka, Sněhurka, Šípková Růženka – všude jsou motivy smrti a dá se po shlédnutí na téma smrti hezky navázat.

Jak mluvit s dětmi o smrti? Vezměte si na pomoc knížku, která dětem srozumitelně vysvětluje umírání a smrt

Jak začít?  

Často slyším otázku: „Jak mám mluvit s dětmi o smrti, když ji sám nerozumím?“

Využijte vhodné okamžiky k tomu, abyste děti seznámily se smrtí. Když při procházce narazíte na přejetou žábu nebo myšku, proberte s dětmi témata ohledně života a smrti. Tohle setkání s koncem života je dobrá příležitost k tomu, abyste dětem vysvětlili, co znamená, když někdo umře. Informace o smrti je tolik nebolí, protože k myšce nebo žabce neměly hlubší vztah. Mluvte s dětmi o tom, že smrtí končí životní funkce, že všichni jednou umřeme, že se nedá určit přesně, kdy to bude, že pak už není návratu a že má smrt nějakou příčinu.

 Dítě plně porozumí tomu, co znamená smrt, až když pochopí všechna tahle fakta. To, že děti všechno zatím nechápou, neznamená, že s nimi přestanete o smrti mluvit. Děti si vytvářejí vlastní naivní teorie, které jim pomáhají orientovat se ve světě – personifikují smrt, mluví o tom, že dotyčný žije někde dál, nebo srovnávají úmrtí se spánkem. Jsem přesvědčena o tom, že v emocionální/prožitkové složce děti smrti rozumí o něco hlouběji.

Děti na pohřbu

Ve společnosti panují protichůdné názory na to, zda dítě patří na pohřeb, či nikoliv. Já si myslím, že ano. Jak to vidíte vy?

Nechci říkat rozhodně ano nebo ne. Rozloučení a rituály s tím spojené pomáhají v procesu truchlení. Když zvažujete, jestli vzít dítě na pohřeb, zeptejte se ho. K rozhodnutí však potřebuje znát dítě detaily. Popište mu, jak vypadá pohřeb a kde bude. Popište mu, jak to tam bude vypadat i jak to bude probíhat, že tam bude rakev, ke které budou lidé nosit květiny. Vyjmenujte, kdo tam všechno bude a jak se lidé budou chovat, že budou nejspíš smutní a někteří budou i plakat. Vysvětlete, co bude následovat po pohřbu. Jakmile bude mít dítě dostatek informací, nechte ho, aby se spolu s vámi rozhodlo, jestli chce na pohřeb jít.

Usnadněte dětem účast na pohřbu

Pokud se rozhodne, že ano, zeptejte se dítěte, co by mu usnadnilo pohřeb přečkat. Můžete mu navrhnout vzít si s sebou plyšáka, zeptat se, vedle koho chce sedět, jestli chce držet za ruku.  Větší dítě bych se nebála zapojit i do procesu zařizování pohřbu. Může pomoci s výběrem květin nebo oblečení pro zesnulého. Vyberte společně písničky, které se budou na pohřbu hrát.  Menší děti můžou nakreslit obrázek, který přidáme mrtvému do rakve nebo hodíme do hrobu.

Osmiletá dívka se nedávno dozvěděla, že její dědeček umřel. Takto si představuje pohřeb.

Alternativní rozloučení

Pokud dítě na pohřbu nebude, zajistěte mu alternativní rozloučení. Je důležité, aby mělo dítě prostor se se zemřelým rozloučit, jak samo potřebuje. Jakým způsobem? Opět se zeptejte dítěte, jak by to chtělo. Kromě zmíněných obrázků může napsat zemřelému třeba dopis, který společně spálíte na ohništi, aby se pomocí dýmu dostal do nebe. Na balónky s heliem se dají napsat vzkazy. Můžete zapalovat svíčky, vzpomínat na společné zážitky, které jste se zemřelým zažili.

Jaké by měly mít děti oblečení na pohřeb

Dospělí si často nevědí rady, jaké by měly mít děti oblečení na pohřeb. Poradíte s tím, co dítěti obléci na poslední rozloučení?

Na to nemám konkrétní názor, záleží na zvyklostech rodiny. Pro mne by bylo důležité, aby se dítě cítilo dobře, už tak to pro něj bude náročné. Za mě je v pořádku dítě celé v černém i holčička v růžovém a chlapeček v triku třeba s dinosaurem. Sama jsem v tomto konzervativní a moje děti si na pohřeb dobrovolně vezmou sako, košili a společenské kalhoty. Když tam přijdou jiné děti oblečené neformálně, nijak mě to nepohoršuje. Jsou to přece děti, do značné míry symbol života a budoucnosti.

Z dětství si pamatuji, že když umřela prababička, nesměli jsme to říct sestřenici. Byla čerstvě po operaci očí a její rodiče se báli, že když bude brečet, uškodí si. Jsou takové ohledy správné?

Byť bych všeobecně řekla, že je nejvhodnější říci dětem o smrti co nejdříve, podstatnější je vycházet z konkrétní situace a zvažovat následky. Pokud se jedná o zdraví pozůstalého a zdá se, že důvod zhoršení stavu po operaci je pádný, je určitě na místě počkat. Zároveň je ale důležité dát později pozůstalému prostor na vlastní rozloučení, pokud nebyl na pohřbu.

Jak může v těžkých situacích pomoci poradna Vigvam

Kdo se na vás nejčastěji obrací?

Podle zahraničních průzkumů 90 % pozůstalých zvládne projít truchlením bez odborné pomoci. U zbývajících 10 % bývá truchlení komplikovanější. Naše organizace je otevřená všem. Jsme tu pro všechny, kdo nechtějí být na bolestnou zkušenost sami. Snažíme se být jejich průvodcem na složité cestě, protože pro okolí je často velmi těžké poslouchat neustálé mluvení o zemřelém a o tématech spojených s ním a se smrtí. 

Co ovlivňuje truchlení

Zároveň jsou našimi klienti často ti, kteří přišli o blízké náhle a nečekaně, třeba kvůli onkologickému onemocnění s velmi rychlým průběhem, autonehodě, utonutí, sebevraždě, vraždě. Náhlé úmrtí může truchlení komplikovat. Stejně tak truchlení ovlivňuje, jaký jsme měli vztah se zemřelým. Různé výzkumy ukazují, že truchlení probíhá kratší dobu, pokud byl vztah se zemřelým kvalitní a bezproblémový. V takovémto případě jsou vdovy paradoxně schopné navázat vztah dřív, než když byl vztah se zemřelým složitý.

Máme terapeutické skupiny pro děti, teenagery a pro lidi, kteří ztratili životního partnera/partnerku. Pro rodiče, kterým zemřelo dítě, skupinu nenabízíme, neboť takové skupiny dobře fungují v organizaci Dlouhá cesta. Ta je přímo zaměřená na rodiče, kteří přišli o dítě.

Proč je složitější smířit se s úmrtím člověka, se kterým jsme měli konflikty?

Neřešíme zde pouze truchlení, ale i problémy, které byly mezi námi a zesnulým. Bohužel už není naděje, že si vše vysvětlíme a dořešíme, odpustíme si.  Často můžeme mít pocity viny, že jsme se spolu často hádali s vidinou toho, že jednou bude mezi námi lépe, ale „promarnili“ jsme čas hádkami a společná budoucnost už není. Těch důvodů může být celá řada, toto jsou jen některé.

Průběh terapie

Jak u vás terapie probíhá?

Pokud pracujeme s rodinou, na začátku se všichni sejdeme – pozůstalá rodina a dva terapeuti. Řekneme rodině, jak to u nás chodí a co pro ně můžeme udělat, rodina mluví o tom, co od nás očekává, svěřují se s tím, co se jim stalo. Pro terapeutickou práci je důležité navázat dobrý vztah, aby se klient cítil v bezpečí a důvěrně. Proto spolu mluvíme nejdřív všichni dohromady. Jakmile je dítě připravené komunikovat s námi o samotě, jeden z terapeutů odchází s rodičem do druhé místností a druhý terapeut zůstává s dítětem či s dětmi v herně.

S jakými metodami pracujete?

Terapie dospělých probíhá nejčastěji formou terapeutického rozhovoru, i když ani u nich se nevyhýbáme různým projektivním technikám. Terapeutická práce s dětmi je daleko kreativnější.

Často pracujeme s arteterapeutickými technikami, děláme koláže, modelujeme, malujeme. Mluvíme o emocích a hrajeme si s plyšáky, kteří emoce symbolizují. V tom nám pomáhají postavičky z dětského filmu V hlavě.  Při sezeních využíváme i terapeutické karty, někdy jen s dítětem, někdy dohromady se všemi členy rodiny, kteří k nám na terapii přišli.

Používáme terapeutické pískoviště, na kterém necháme dítě jen tak si hrát a pozorujeme, co nám skrze hru chce sdělit.

Někdy jim na pískovišti dáme různá zadání, třeba aby postavily svůj ostrov štěstí nebo aby vytvořily začarovanou rodinu. Poprosíme dítě, aby nám na pískovišti rozmístilo postavy ze své rodiny, které začaruje do různých postaviček, figurek, zvířátek, transformerů, superhrdinů, dinosaurů, a pak si společně povídáme o tom, proč pro kterého člena rodiny zvolilo tu, kterou postavu.

Kdy je u truchlícího dítěte potřeba zbystřit?

Jak poznám, že dítě potřebuje odbornou péči? Jak vás mohu kontaktovat?

Snažím se podpořit rodiče, aby se ozvali, kdykoliv si nejsou jistí a chtějí podporu.  Nečekejte na to, až bude zjevné, že dítě potřebuje odbornou pomoc. Pokud ale dítě dobře jí, spí, zvládá dobře hru, hraje si s kamarády, udržuje vztahy, nemá problémy s denním režimem, který mělo dříve, byla bych dost v klidu.  Zbystřila bych v okamžiku, kdy by dítě bylo příliš hodné, zlobilo jinak než dříve, mělo emocionální projevy, se kterými si rodič neví rady.

Kontakt najdete na webu poradny Vigvam, nebo zavoláte kolegyni Šárce   +420 606 160 646. Ta zmapuje, co se u vás děje, a předá kontakt terapeutovi, který se vám ozve.


Autor článku

Jarmila Zechová Syptáková Sendire.cz

Jarmila Zechová Syptáková

Můj život je takový, jaký jsem si vysnila. Obklopena velkou rodinou dělám to, co mě baví.  Založila jsem magazín pro ženy Sendire. Starám se o komunitu žen na volné noze.  Jako copywriterka využívám při psaní marketingových textů znalosti z on-line marketingu. Píšu příspěvky na blogy malých živnostníků i velkých firem, vytvářím PR zprávy, textuju weby. Mám za sebou 20 let v knihovně. V on-line světě i v knihovně se hodně pracuje s klíčovými slovy, která mají společný cíl. Dovést čtenáře k relevantním informacím.

Miluji společné chvíle s rodinou, cestování, lahodná sladká vína i objevování sebe sama.

Podobné články

Jak říct dítěti o smrti rodiče
Saša jede aneb cestování s dětmi už od narození
Jaké knížky pro nejmenší? Víme, která leporela děti zaujmou

Komentáře k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlášením k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů.