Tajemný zámek Horní Libchava – místo, kde ožívají pohádkové bytosti

Většina holčiček sní o tom, že bude jednou princeznou, ale jen málokteré se její sen splní. Zdeňce Kiliánové se to podařilo. Společně s manželem se stará o pohádkový zámek Horní Libchava, který postupně proměňují na ráj pro děti. Ačkoliv by se mohlo zdát, že život zámecké paní je jednou velkou pohádkou, není tomu tak. Je za tím spousta dřiny a odříkání. I když má stavba díky dotacím z ministerstva kultury novou střechu a brzy i fasádu, stále je to kolos, který manželé opravují a provozují ze svého.

Jak se tvoří program pro děti na místě, na kterém nejspíš straší? Jak se dá zvládat práce programové ředitelky, starost o zámecký areál, domácnost a dvě malé děti? Dozvíte se z rozhovoru. 

Zámek pro děti jako dlouhodobý manželský projekt

Na zámek, který se stal později jejím domovem začala docházet jako dobrovolnice ještě jako studentka gymnázia. O pár let později přerostla spolupráce na zámeckých akcích v lásku a nakonec manželství.  Za manžela si vzala majitele zámku, který zchátralý komplex koupil v havarijním stavu v roce 2010. Ačkoliv to zprvu vypadalo, že zámek bude sloužit především jako prostor pro výstavu exponátů z dalekých cest nebo různé srazy a koncerty, nakonec slouží zásluhou paní Kiliánové především dětem. 

Jaké jsou největší výzvy při správě a provozování historického zámku?

Nezbláznit se. Zámek má totiž svou hlavu a když má špatný den, všechno na vás padá. Doslova. Zámek je postavený v roce 1574 a tak nikdy nevíte, co se kde zrovna pokazí. Nepříjemná je také závist. Lidé si myslí, že když máme zámek, tak máme na účtě miliony, což bohužel není pravda.

Jak máte na zámku s manželem rozdělené role, kdo o čem rozhoduje?
Na rekonstrukcích a zásadních rozhodnutí se s manželem domlouváme, jinak je všechno na mě. Manžel nebývá moc doma. Je duší  cestovatel, který nám vždy na dva měsíce zmizí ve světě. Ze svých cest vozí tradiční suvenýry a šperky domorodců, které  rozváží do obchodů po celé ČR. Obchod mu umožňuje zaměstnávat mnoho domorodých rodin, které si díky němu mohou dovolit vzdělání pro své děti. 

lovci duchů ze Slovenska říkali, že máme na zámku aktivní duchy.

Máte dvě malé děti, jak se zvládáte o všechno starat?

Stále nic nestíhám. Synové jsou ještě malí (staršímu jsou 2 roky a mladšímu 9 měsíců) a vyžadují veškerou péči a pozornost. Jsou ale taky skvělí parťáci a svým dováděním mě přivádí na nápady na různé aktivity s dětmi. Scénáře k akcím píšu po večerech, když kluci spí. Také mě chodí zachránit babička s dědečkem a letos už máme na pár dní i paní na hlídání, kterou jsem nejdřív nechtěla. 

Festival pohádek na zámku je velkolepá show pro děti

Na webu jste uvedena jako programová ředitelka, kde berete inspirace na akce? 

Na štěstí na to nejsem sama, kromě bratra a jeho přítelkyně nám pomáhá tým skvělých brigádníků. Moje práce jsou hlavně scénáře. Každý, kdo mým životem prošel by se v nějakém našel. Buď jako záporák nebo klaďas. Inspiraci beru totiž ze svého života. Vedle tradičních akcí se snažíme zařazovat i nové akce. Letos to bude třeba dvoudenní Festival pohádek 18.-19. května 2024 nebo pravidelné prohlídky zámku během léta.

Festival pohádek zní dobře, co návštěvník na této akci zažije, co uvidí? 

Oba dny napěchované programem bude moderovat Petr Vacek. Přijedou divadla,  kapela pro děti, klauni, kouzelník, budou probíhat pohádkové prohlídky, připravený máme bohatý doprovodný program jako třeba dílničky, malování na obličej a animační programy. Budete se moci setkat s princeznou ze mlejna Andreou Černou nebo maskoty Mickey a Minnie, Mášou a medvědem, Chasem z Tlapkové patroly i Olafem z Ledového království. V lesoparku pak bude odpočinková zóna, kde bude probíhat autorské čtení z knížek pro děti a přislíbenou máme také létající yogu. Maminky snad ocení beauty zonu. 

Dávají lidé přednost jinému programu než dříve?
Lidé se stále rádi bojí. Akci Strašidla pořádáme od roku 2012 a stále se těší velké popularitě. Lidé vyžadují stále větší akčnost. Už nestačí jen pohádka. Na program jsme nedávno zařadili mimo jiné i ohňovou show. 

Co má zámecká paní na starost

Co všechno obnáší jednotlivé akce zorganizovat? Co je na tom nejtěžší?

Vymyslet program, nasmlouvat externí účinkující, udělat propagaci, napsat scénáře, svolat zkoušky herců, uklidit. S každou akcí je hrozně moc práce a nejtěžší je na nic nezapomenout. Je opravdu nemilé, když se všechno daří a v den akce zjistíte, že jste zapomněli koupit toaletní papír.

To věřím, co vás podnikání naučilo? 

Naučilo mě, že lidé jsou různí a nemůžete se zavděčit všem. Také se stále učím, nebrat si věci příliš osobně. Především na sociálních sítích, když vystupujete veřejně, se najde nějaký hejtr, který u vás ani nikdy nebyl. Člověk se musí obrnit nadhledem a trpělivostí. Musela jsem si přiznat, že jsem nebyla dobrá šéfová, takže jsem tuhle funkci předala bratrovi, se kterým lidé nevyběhnou hned tak jako kdysi se mnou. Umí si sjednat respekt. 

Co byste poradila ženám, které se chtějí pustit do podnikání v oblasti kultury a historických památek?
Pokud chcete podnikat na historické památce, musíte mít k budově výjimečný vztah a neuvěřitelnou trpělivost. Na všechno potřebujete povolení, nemůžete si jen tak něco přestavět podle sebe. Podnikáním musíte žít  a smířit s tím, že nikdy nemáte volno. Jste pořád ve střehu, připraveni řešit okamžitě jakýkoliv problém, který nastane.

Bez odvahy a kuráže se zámecká paní neobejde

Jaké jsou vaše oblíbené okamžiky nebo vzpomínky spojené s provozováním zámku?
Od svých 15 let žiju vlastně zámkem, vzpomínek mám hodně. Třeba ta, když jsem se jako velmi mladá rozhodla, že tu budu pořádat akce pro děti. Zpětně vidím, že má tehdejší odvaha spočívala spíše v nevědomosti toho, co mě čeká. Ale neměnila bych. Je to neobyčejný život plný neobyčejných zážitků. Ráda také vzpomínám na naší svatbu, kterou jsme měli na nádvoří zámku nebo křtiny mých synů.

Když mluvíte o zámku, celá se rozzáříte. Máte ze zámkem spojené i nepříjemné chvilky?

No jéje. Jednou jsem načapala skupinu mladíků, jak rozebírají část exponátů. Měli i tu drzost, zastoupit mi  všechny dveře, abych nemohla utéct. Naštěstí jsem se vzpamatovala, když jeden z nich pronesl: “Pojď, trošku si s tebou pohrajeme”. Instinktivně jsem chlapovi za mnou vrazila loket do hrudníku. Ten naštěstí zavrávoral a uvolnil mi dveře ven. Dalšího zloděje, který se hájil tím, že zabloudil, jsem vyprovodila ze zámku sama. Jeden nám zničil bránu, když ji přelézal a svou vahou ji vytrhnul z pantů. Občas nám nějaký návštěvník zdemoluje sochy v areálu jen proto, že tam jsou. Občas je to těžké, ale naštěstí k nám jezdí i mnoho lidí, kteří nám pomáhají. Vozí krmení pro zvířata, nové hračky do dětské herničky nebo nám pomáhají na brigádách. Je to zkrátka o lidech.

Jsou na zámku Horní Libchava strašidla?

Na zámku údajně také straší. Jak se to projevuje? Potkáváte na chodbách Bílou paní?

Bílou paní hraju já. Ale na zámku v roce 1904 zemřel velkopřevor maltézského řádu Quido Thun-Hohenstein a tak by bylo škoda, kdyby tu nestrašilo. A občas se tu dějí podivné věci. Na půdě jsou často slyšet kroky. Sice je připisuji kunám, ale kdo ví. Pravidelně nacházíme v zámku spadlé nebo nakřivo pověšené obrazy. Bezdůvodně se nám spouští hlásič požáru. Večer zavřete okna a do rána jsou zase otevřená. Často se tu zastavují hodiny. Když u nás pátrali lovci duchů ze Slovenska říkali, že máme na zámku aktivní duchy. Otázka jen je, jestli se tu skutečně něco děje, nebo je to jen lidská fantazie, která v historických prostorách pracuje na plné obrátky. Věřím ale, že díky tomu, že zámek opravujeme, to máme u místních duchů dobré, a tak nás nechávají celkem na pokoji.