Tereza Mašková: O psaní pohádek a odvaze vydat vlastní knihu

Tereza Mašková procestovala jako modelka kus světa a nejspíš by v tom pokračovala, kdyby ji zdravotní komplikace během těhotenství nepřiměly zpomalit. Dlouhé týdny strávené doma ji přivedly k psaní prvních příběhů, které měly zklidnit mysl. Osud však chtěl, aby spatřily světlo světa, a z Terezy se stala nejen spisovatelka, ale i vydavatelka. Jak vypadá cesta od modelingu k psaní? Jak vydat knihu pro děti vlastním nákladem? A jaké to je, dělat dětem radost? Přečtěte si rozhovor o cestě, která inspiruje každého, kdo sní o vydání vlastní knihy.

Psaní jako terapie

Proč jste začala zrovna se psaním?

Psát jsem začala ve chvíli, kdy jsem hledala způsob, jak zvládnout těžké období. Před pěti lety jsem přišla o chlapečka, který se narodil předčasně. Když jsem pak znovu otěhotněla a čekala dceru, byla jsem na rizikovém těhotenství. Kvůli špatným výsledkům testů a obavám o miminko jsem musela většinu času trávit v nemocnici nebo doma. Mezitím mi chodily nabídky na focení – měla jsem fotit těhotenské oblečení v Miláně, prádlo v Praze nebo produkty pro miminka. Ale neměla jsem na to vůbec myšlenky. Byla jsem ráda, že jen ležím, a přemýšlela jsem, jak zaměstnat hlavu, abych se nezbláznila.

Každou knížku podepisuji, často přidávám i osobní věnování, což tyhle setkání dělá ještě osobnější a milejší. Tyto chvíle mě baví daleko víc než samotný online prodej.

Vždycky mě bavilo psát – už ve škole jsem měla ráda slohy. Jednoho dne jsem si proto vzala tužku a papír a začala psát jednoduché věty: „Přes cestu běžela kočka,“ „Přiletěla sýkorka ke krmítku,“ „Pes honí kočku.“ Postupně z toho začaly vznikat krátké, veselé pohádky s dobrým koncem. Psala jsem příběhy, které v sobě nesly moje vlastní prosby a touhy, aby se nám narodilo zdravé dítě. Proto v nich vystupují zvířátka – díky nim je v pohádkách možné cokoliv, i zázraky.

Co se stalo s těmi prvními příběhy?

Postupně jsem svými příběhy zaplnila celý sešit, ale po návratu z porodnice jsem ho odložila na přebalovací pult a úplně na něj zapomněla. Měla jsem jiné priority. Jak se ale později ukázalo, právě ten sešit byl prvním krokem na cestě, která mi změnila život.

Jak se z příběhu stane knížka

Kdy vás poprvé napadlo, že by vaše příběhy mohly být knihou, a jak vypadaly vaše začátky?
Všechno to začalo díky mojí kamarádce, která si jednou všimla mých poznámek a přesvědčila mě, abych je přepsala do počítače a zkusila vydat. Nechala jsem na vlastní náklady vytisknout 20 knížek, nafotila je a nabídla na facebookových bazarech. Ani ve snu by mě nenapadlo, co se stane – během pár hodin se strhlo obrovské nadšení. Druhý den jsem už volala do tiskárny, že potřebuji dalších 60 výtisků. V současné době je už prodávám na svém e-shopu Knížky od Teushky.

Úspěch první knihy musel být neuvěřitelně motivující. Co vás inspirovalo k napsání dalších příběhů?

Během dvou měsíců po vydání první knihy vznikla další s názvem, Co vyprávěla beruška. Před Vánoci následovala knížka Dětská přání. Potom mě napadlo vytvořit příběhy s velikonoční a jarní tematikou, což vedlo k vydání knihy V krajině zázraků v březnu loňského roku. Na podzim pak spatřila světlo světa básničková kniha Zvířecí svět poznej hned, která obsahuje 400 básniček o zvířátkách.

Kdo a proč si zamiluje knížky Terezy Maškové

O čem jsou vaše knížky?
Moje knížky jsou hlavně o zvířátkách, která se chovají podobně jako děti. Chodí do školky, školy, hrají si, zlobí, někdy neposlouchají rodiče, ale vždycky se něco naučí. Každý příběh má šťastný konec a obsahuje nějaké ponaučení – třeba že lhát se nemá, že je důležité pomáhat druhým nebo jak se k sobě chovat. Knížky jsou jednoduché a psané tak, aby byly snadno pochopitelné i pro menší děti. Příběhy mají délku jedné až dvou stran, ideální na čtení před spaním.

Co dalšího mohou rodiče a děti ve vašich knížkách objevit?

Kromě samotných pohádek obsahují i další zajímavé prvky – například informace o zvířátkách, která v příbězích vystupují, úkoly pro děti a reálné fotografie zvířat.

Každá knížka, která se váže k určitému období, navíc nabízí něco navíc. Vánoční kniha obsahuje vánoční zvyky, pověry, recepty na cukroví nebo zimní pranostiky. Velikonoční knížka zase nabízí tradice, hádanky, básničky, návody na pletení pomlázky nebo velikonoční recepty.

Jaký je hlavní záměr vašich knih a čím se odlišují od ostatních?

Mým cílem je, aby děti nejen poslouchaly pohádky, ale také si z nich odnesly něco smysluplného do života. Každý příběh proto končí poučením – jak se k sobě chovat, proč je důležité pomáhat druhým, nelhat, nepodvádět, ale naopak být laskavý, poctivý, a přitom se nenechat manipulovat. Moje knížky nejsou obyčejnou sbírkou pohádek. Jsou doplněné o zajímavosti a úkoly k jednotlivým příběhům, které dětem pomáhají lépe porozumět světu kolem sebe a zároveň posilují jejich vztahy s rodiči, prarodiči nebo učiteli.

Jak vydat knihu pro děti

Co vás během celého procesu vydávání knihy nejvíce překvapilo nebo naučilo?

Překvapilo mě, jak jednoduché to ve finále může být. Ze začátku jsem se strašně bála, ale nakonec stačilo zavolat do tiskárny, poslat texty a pak už jen čekat, až dorazí hotové knížky. Na druhou stranu mě tento proces také hodně naučil – například to, že ne každý, s kým spolupracujete, to s vámi myslí upřímně.

Narazila jsem i na lidi, kteří se snažili vydělat na tom, že jsem začínající autorka. Ale díky tomu jsem si také uvědomila, kdo jsou skuteční přátelé a kdo si na ně jen hraje. Psaní knížek mi tedy nepřineslo jen radost z tvorby, ale také zkušenost z vydáváním, která mi ukázala, komu na mě opravdu záleží. I když to občas bylo těžké, beru to jako cennou součást své cesty.

Proč jste nešla jednodušší cestou spolupráce s nakladatelstvím?

Vydávání knih vlastním nákladem mi umožňuje mít celý proces pod kontrolou a přizpůsobit si každou část přesně podle svých představ. Do prodeje je sice odebírá například Kosmas, ale to, že si vydání zařizuji sama, mi dává obrovský pocit svobody.

I když je vlastní náklad finančně náročnější, stojí za to. Každý krok, od prvotního nápadu až po hotovou knihu, je čistě v mých rukou. Ten pocit, když držím svou vlastní knížku a vím, že je výsledkem mé práce, je pro mě nenahraditelný. Díky tomu mám ke každému vydanému příběhu osobní vztah, což bych při spolupráci s nakladatelstvím zřejmě nezažila.

Jak financovat vlastní knížku

Vydávání knížek asi není úplně levná záležitost. Jak jste to zvládala?

Vydávání knih je samozřejmě finančně náročné, tím spíš, když si je vydáváte sami. Pro mě, jako mámu na mateřské, byly finance klíčové. Proto jsem u své úplně první knížky nechala vytisknout jen dvanáct kusů. To se finančně dalo zvládnout, protože tisknout jen jednu knížku by byla doslova „finanční vražda“. Funguje to tak, že čím více kusů necháte vytisknout, tím je jeden výtisk levnější. Ale na začátku jsem si nemohla dovolit riskovat a objednat třeba tisíc kusů, které bych nemusela prodat.

Když jsem začala pracovat na další knížce, už jsem k tomu přistoupila jinak. Na přání maminek jsem rovnou přijímala předobjednávky a platby předem. Každý, kdo si knížku objednal, dostal obratem platební údaje, a právě z těchto peněz jsem mohla zaplatit tisk další knížky. Podobně to fungovalo i u vánoční knížky. Velikonoční už jsem mohla financovat z výdělků z vánočních prodejů, které šly na odbyt nejvíc.

Návratnost je různá. Obvykle se mi pokryjí náklady a někdy mám i malý zisk. Jsou ale chvíle, kdy jsem ráda, že se mi vrátí alespoň to, co jsem do tisku investovala. Psaní a vydávání knížek se věnuju poměrně krátce, takže věřím, že s časem to bude jen lepší. Mým největším snem je, aby mě jednou psaní knih dokázalo uživit. K tomu mě ale ještě čeká dlouhá cesta, a právě na tu se moc těším – i se vším, co mi přinese.

Při propagaci knihy skvěle fungují setkání naživo

Vydáváte si knihy sama, což znamená, že si musíte sama najít i cestu ke čtenářům. Jaké způsoby propagace jste objevila a které z nich fungují nejlépe?

Začala jsem s propagací v různých facebookových skupinách zaměřených na maminky s dětmi. Postupem času jsem si vytvořila vlastní stránky na Facebooku i Instagramu a v dubnu loňského roku jsem spustila i web. To všechno pomohlo, ale největší efekt podle mě mají osobní vazby – zpětné reakce od maminek, sdílení ukázek z knížek nebo osobní setkání.

Často chodím na trhy, autorská čtení nebo dětské akce, kde se setkávám přímo s čtenáři. Ráda navštěvuji školky, kde dětem čtu pohádky. Pro ně je obrovský zážitek mít ve školce „opravdovou paní spisovatelku,“ jak mě s nadšením titulují. Rodiče zase oceňují, že se svým knihám věnuji od začátku až do konce – nejen je píšu, ale také sama prodávám a věnuji každému čtenáři svůj čas. Každou knížku podepisuji, často přidávám i osobní věnování, což tyhle setkání dělá ještě osobnější a milejší. Tyto chvíle mě baví daleko víc než samotný online prodej.

Co vás inspiruje při tvorbě příběhů a co vás motivuje pokračovat v psaní?

Největší inspirací je pro mě moje dcerka a její každodenní svět plný fantazie. Nápadů mám v hlavě spoustu, stačí jen pozorovat děti a jejich radosti nebo starosti. Motivaci mi dodává každá koupená knížka nebo zpráva od nějaké maminky, která mi napíše, že se jejich dětem moje knížky líbí. Tyhle momenty mi připomínají, proč to všechno dělám, a ženou mě dál – psát, tvořit a zkoušet nové věci.

Dětská kniha se neobejde bez obrázků

Když vás při psaní inspiruje vaše dcerka a motivují vás zpětné vazby od čtenářů, jak přistupujete k vizuální stránce knihy, aby čtenáře hned zaujala?

Vzhled knihy je pro mě stejně důležitá jako samotný příběh. Je to první věc, která čtenáře osloví, a proto si na ní dávám záležet. Návrhy tvořím intuitivně – třeba u vánoční knížky jsem hned věděla, že tam chci sníh a medvěda. V mobilu si připravím základní koncept, kde spojím své nápady s fotkami, a pak vše pošlu grafikovi, který už přesně ví, co mám ráda, a dokáže moje představy skvěle přetvořit do podoby, která ladí s příběhem. Většinou mě výsledek nadchne hned na první pokus, a případné úpravy jsou jen kosmetické.

Měla jste štěstí na skvělého grafika. Bylo vydávání knih stejně hladké i v ostatních fázích, nebo jste narazila na nějaké výzvy?

Všechno šlo tak přirozeně, že jsem si celý proces opravdu užívala. Bylo to jako skládačka, kde do sebe jednotlivé dílky krásně zapadaly. Asi jsem měla štěstí na lidi, které jsem si ke spolupráci vybrala, protože každý z nich odvedl skvělou práci a vše probíhalo bez komplikací.

Baví mě být spisovatelkou

Jak jde vidět, ani proces vydávání a prodeje vás od psaní neodradil. Plánujete tedy i další knížky?

Nápadů mám pořád spoustu, takže rozhodně plánuju psát dál. Právě dokončuju Hasičské pohádky a zároveň dopisuju Pohádky z vodní říše, kde jsou hlavními hrdiny zvířata žijící pod vodou – v rybníku, moři, oceánu, potoku nebo jezeře. Už mám ale v hlavě i další téma, a to Pohádky z louky, kde by se objevili broučci, berušky, mravenci, motýlci a další hmyz. A protože mě baví zkoušet nové věci, láká mě také vytvořit pohádky o dinosaurech. Už si představuji, jak by mohli vystupovat v příbězích, které by malé čtenáře určitě nadchly.

Co byste poradila těm, kteří uvažují o tom, že by se pustili do psaní nebo vydání své první knihy?

Určitě do toho jděte! Já sama se pořád považuju za začínající autorku – stále se učím, sbírám zkušenosti a překonávám různé překážky. Nejsem profesionál, který by mohl dávat rady, ale vím jedno: držet v ruce svou vlastní knížku je neskutečný pocit, který za to všechno úsilí rozhodně stojí.

Použité fotografie: fotoarchiv Terezy Maškové