fbpx
MENU

Jak říct dítěti o smrti rodiče

Truchlící dítě nad hrobem maminky

Mělo by se o smrti učit ve škole? Jak říct dítěti o smrti rodiče? Mají děti z rozvedených rodin komplikovanější truchlení? Nemusí, pokud mají bezpečné zázemí v rodině. Podle Barbory Rackové, terapeutky neziskové organizace Vigvam, je pro truchlící dítě důležité mít bezpečný vztah s rodičem, který zůstal naživu. Pozůstalým rodičům radí, aby byli vnímaví k potřebám dítěte. Jak dále můžete pomoci dětem vyrovnat se s faktem, že přišli o milovanou mámu nebo o tátu? Jak by měl k těmto smutným situacím přistupovat učitel?

Jak přežít první dny po úmrtí rodiče

Co radíte rodičům dětí, které přišly o jednoho z rodičů? Jak se v prvních dnech od přijetí tragické zprávy chovat, co dělat?

Děti jsou často v prvních dnech paralyzovány a ochromeny smutnou zprávou stejně jako my, dospělí. Znám děti, které chtějí zůstat po oznámení o úmrtí rodiče doma, a znám také takové, které chtějí jít hned do školy. V prvních dnech bych se o tom s dětmi bavila, ptala se, jak to chtějí, a brala ohledy na jejich názor a prožívání.

Zároveň je ale důležité zachovávat dětem co nejvíce řád a strukturu dne, na který jsou zvyklé. Návrat do školy vidím na poměrně blízkou dobu od události. V době, kdy dítě do školy nechodí, doporučuji alespoň ostatní činnosti během dne nechávat v takovém pořadí, jak to bývalo dříve. Chodit včas spát, pravidelně jíst.

Kdy by se mělo dítě dozvědět o smrti blízkého člověka?

O úmrtí bych dítěti řekla co nejdříve. Stejně na našich emocích pozná, že se něco děje. Nejistota, která může pramenit z našeho prožívání, když dítě neví, co se děje, pro něj může být náročná. Při sdělování se držte zásady neoznamovat dítěti smrt blízkého hned po spánku a bezprostředně po jídle. Smutnou zprávu sdělte dítěti ideálně v čase, kdy pečující nejbližší osoba má čas s ním být a nemusí brzy odcházet, třeba zařizovat pohřeb.

Netutlejte sebevraždu rodiče

Ve své praxi se často setkávám s rodiči, kteří váhají, jestli dítěti říct, že jeho druhý rodič spáchal sebevraždu. Směruji je k tomu, aby s touto zprávou neotáleli. Často se informace rozkřiknou v okolí a hrozí, že se dítě o sebevraždě dozví od někoho jiného. Pro pozůstalé dítě je důležité, aby se o tom dozvědělo na bezpečném místě a od důvěrné osoby, kterou je nejčastěji rodič. Jinak hrozí, že se nabourá důvěra v rodiče, který zůstal naživu. V kontextu truchlení to může být komplikace, protože při truchlení u dětí je velmi důležitý vztah s pozůstalým rodičem.

Vzpomínat, nebo nevzpomínat

Jak mluvit o zesnulém rodiči s dítětem, které o tom nechce mluvit? Je dobré společné vzpomínání, vyvolávání vzpomínek?

Zeptejte se na důvod a zachovejte se podle toho. Myslím, že společné vzpomínání dobré je, ale není potřeba nikoho nutit, když to tak necítí.

Dejte dítěti najevo, že když si bude chtít o zesnulé mámě nebo tátovi promluvit, má možnost, ale využít ji nemusí.  Velmi opatrní buďte v případě, že si dítě prošlo traumatickým zážitkem. Například v případě, že bylo svědkem násilné smrti.

Truchlení dětí z rozvedených rodin

Ztráta jednoho z rodičů je pro děti vždy velkou ránou. Co však v případě, kdy ztratí tátu nebo mámu dítě z rozvedené rodiny? Podle mého názoru bude jiné prožívání v rozvedené rodině, kde panovalo mezi expartnery „příměří“, a jiné v rodině, kde spolu dvě znepřátelené strany bojovaly.

Řekla bych, že co rodina, to individuální způsob truchlení, natož pak u rodin rozvedených. To, co je u truchlení podstatné, je vztah žijících k zemřelému. Ve své praxi jsem měla několik rodin po rozvodu rodičů, kde jeden z nich zemřel a to, že byli rodiče rozvedení, mělo různé důsledky na prožívání smrti u dětí.

V jedné rodině byly děti svěřené do výhradní péče matce. Otec se odstěhoval velmi daleko, ale s dětmi si pravidelně telefonoval. Osobně je viděl tak čtyřikrát do roka. Maminka si mezi tím našla dalšího partnera, kterého děti měly rády. Figura otce v této rodině byla dostatečně saturovaná i v okamžiku, kdy jejich biologický otec zemřel. Děti samozřejmě procházely obdobím zármutku, stýskalo se jim, plakaly. V jejich každodenním životě však chyběl především telefonický kontakt, zbytek jejich života zůstal vlastně velmi podobný. Děti truchlily zdravě a jsem přesvědčená o tom, že je to i velkou zásluhou maminky, která byla velmi citlivá k jejich potřebám a podporovala je v různých rituálech a vzpomínání, když samy děti chtěly.

Zároveň jsem měla v péči rodinu, kde otec zakazoval dítěti styk s rodinou zemřelé matky. Mezi ním a dítětem docházelo k různým střetům, které byly způsobené nepochopením z obou stran. Dítě vyčítalo tátovi, že se mu ulevilo, když maminka umřela, protože tím přestaly soudní tahanice. Táta nebyl schopný vysvětlit dítěti, že i on truchlí, protože už neexistuje cesta, jak urovnat spory, které spolu měli.  Trápily ho pocity viny, protože se mu smrtí exmanželky v nějakém směru ulevilo a dítěti naopak přitížilo. S rodinou jsme mimo jiné pracovali na tom, aby dítě nemuselo zpřetrhávat veškeré kontakty s rodinou zesnulé mámy.

Soudní spory rodičů někdy pokračují i po smrti jednoho z nich 

Občas jsem svědkem toho, že se soudní spory nevyřeší ani smrtí jednoho. Štafetu převezmou další příbuzní a nadále se soudí s rodičem, který nezemřel. Když přehlédnu, jak je to těžké pro dospělé, tak chci upozornit především na to, jak je tato situace náročná pro děti. Jeden rodič jim zemřel, druhý rodič přebírá všechny povinnosti, které si doteď dělili dvěma, má starostí až nad hlavu, a do toho se ještě soudí. Často je pravidlem, že polosirotci si hlídají rodiče, který tady zůstal. Každé jeho ohrožení prožívají velmi intenzivně.

Pokud je to jen trošku možné, doporučuji rodičům, aby děti na pohřeb doprovodili a byli jim oporou. Pokud je pro ně nepředstavitelné být tam kvůli zesnulému bývalému partnerovi, ať to udělají z lásky k dítěti.

Dětem z rozvedených rodin může komplikovat truchlení skutečnost, že si už jednou ztrátou (byť ne smrtí) prošly, a jsou proto křehčí než děti z úplných rodin. Když jsou v rodinách dobré vztahy, je většinou i truchlení jednodušší, to platí jak pro rozvedené rodiny, tak pro všechny ostatní.

Stěhování pozůstalého dítěte k víkendovému rodiči

Co v případě, že umře rodič, u kterého dítě převážně bydlí? Jak mu usnadnit přechod do domácnosti, kde bylo dříve spíše jen na pravidelných návštěvách?

Zeptejte se dítěte, co potřebuje, aby pro něj bylo stěhování snazší. Nechce si něco vzít z původního pokojíčku? Jak chce zařídit pokoj v novém domově? Napadá ho něco dalšího, co by mu situaci usnadnilo? Stěhování je velká změna a do jisté míry další velká ztráta: ztráta původního domova. Je otázkou, jestli dítě, které se stěhuje, ztrácí další vztahy, třeba kamarádské, doptávala bych se i na tuto sociální síť.  Tu, která je pro dítě důležitá, bych se snažila zachovat.

Měl by rodič doprovodit dítě na pohřeb zesnulého expartnera?

Při něčem tak těžkém, jako je pohřeb vlastního rodiče, je určitě důležité, aby k sobě mělo dítě někoho, koho má rádo, komu důvěřuje a cítí se s ním v bezpečí. Pokud je to jen trošku možné, doporučuji rodičům, aby děti na pohřeb doprovodili a byli jim oporou. Pokud je pro ně nepředstavitelné být tam kvůli zesnulému bývalému partnerovi, ať to udělají z lásky k dítěti. Jestliže nemají s příbuznými zesnulého dobré vztahy, je dobré dopředu avizovat, že jdete na pohřeb kvůli dítěti.

Ve své praxi jsem se setkala s několika rodiči, kteří na pohřeb nešli. Bohužel to negativně poznamenalo jejich vzájemný vztah s dítětem. Vznikla mezi nimi nedůvěra a další potíže z ní pramenící. Pravděpodobně to tak bylo i před smrtí druhého rodiče, ale neúčastí na pohřbu se tento stav ještě více prohloubil.

Jak se má ke smrti mámy nebo táty postavit škola

Když dceři umřel táta a ona nechodila do školy, učitelka ji ve škole omluvila tak, že řekla ve třídě spolužákům, že je nemocná a neví, kdy se vrátí. Děti se začaly strachovat, co se s dcerou stalo. Pravdu se dozvěděli až od její kamarádky. Spolužáci absolutně nevěděli, jak se mají k dceři chovat, když se po třech týdnech vrátila do školy. Jak by se měl zachovat učitel žáka, který přišel o rodiče?

Ideální je když se dítěte zeptají, jak by chtělo, aby to probíhalo, a pak s ním probrali výhody a nevýhody různých variant. Dítě se tak rozhodne na základě dostatečných informací, ujasní si výhody i rizika. Když se dozvíte pro něj nejpřijatelnější variantu, kontaktujte třídního učitele a požádejte ho, aby třídu informoval podle přání dítěte. Některé děti si přejí, aby to učitel sdělil spolužákům, když tam ony nejsou. Některé chtějí být přítomné, některé chtějí dětem událost sdělit samy. Po seznámení s nastalou situací je důležité, aby měla třída prostor na vstřebání informace. Je fajn, když spolu děti ve třídě můžou sdílet i takto silné věci. Pokud se na to necítí sám třídní učitel, doporučujeme, aby si vzal jako podporu školního psychologa nebo metodika prevence. Inspiraci najdete také v článku Jak s dětmi mluvit o smrti?

Je důležité, aby si pozůstalé dítě řeklo, jaké projevy mu jsou nepříjemné. Chce o tom mluvit? Můžou se ho spolužáci na něco zeptat, když začne o smrti mluvit? Velká část práce nás dospělých je, že se doptáváme na potřeby dětí a jednáme v jejich zájmu. Když budete vědět, co děti potřebují, bude jednodušší s nimi mluvit i o smrti.

Má škola prostor mluvit o smutných záležitostech týkající se umírání a smrti? Myslíte, že patří tohle téma do výuky?

Ano, toto téma do výuky rozhodně patří. Proto jsme v poradně Vigvam připravili filmy s metodikami pro  práci se smrtí (i s malými ztrátami) pro školní kolektivy.

Učitelé v metodice najdou základní informace o dětech v kontextu smrti, mají k dispozici audiovizuální materiál, získají návody k různým aktivitám, které mohou s dětmi realizovat a sdílet jejich prožitky.

Stejně jako patří k životu početí a narození, patří k němu i smrt. O početí a narození se děti učí ve škole v biologii, tak proč ne i o smrti?



Autor článku

Jarmila Zechová Syptáková Sendire.cz

Jarmila Zechová Syptáková

Můj život je takový, jaký jsem si vysnila. Obklopena velkou rodinou dělám to, co mě baví.  Založila jsem magazín pro ženy Sendire. Starám se o komunitu žen na volné noze.  Jako copywriterka využívám při psaní marketingových textů znalosti z on-line marketingu. Píšu příspěvky na blogy malých živnostníků i velkých firem, vytvářím PR zprávy, textuju weby. Mám za sebou 20 let v knihovně. V on-line světě i v knihovně se hodně pracuje s klíčovými slovy, která mají společný cíl. Dovést čtenáře k relevantním informacím.

Miluji společné chvíle s rodinou, cestování, lahodná sladká vína i objevování sebe sama.

Podobné články

Vše o vypadávání mléčných zoubků anebo Proč vypadnutí dětských zubů nebolí
Lenka Linhartová: Autistického syna zoceluje na cestách
Jak mluvit s dětmi o smrti

Komentáře k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlášením k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů.